Srpen 2018

Bad days are back

20. srpna 2018 v 13:57 | Lucienne |  life update
Pár dní zpátky jsem se dozvěděla, že mě přítel podvedl. Byl jeden z mála lidí, kterým jsem za svůj život věřila. Teď se mi z něj chce zvracet. Doufám že ho v životě neuvidím.
Zhroutila jsem se. Nikam nechodím. Nic nejím. Nejsem schopná ničeho. Všechno je tak vyčerpávající. Namám zájem vidět lidi které znám. Jen se topím v depresi a úzkostech. Každý kousek mého těla je od krve. Za těch pár dní mám zase pořezaný téměř každy kousek těla. Nesnáším se. Nesnáším lidi. Nesnáším svět. Nechci tu být. Není důvod. Kdybych se těď podřízla, tak by si ani nikdo nevšiml že jsem pryč. Navýšila jsem zase dávky antidepresiv a antipsychotik. Jsem šíleně unavená. Dneska jsem spala 2 hodiny. K psychiatrovi půjdu během tohoto týdne na kontrolu a doufám, že mi změní léky. Nikdy nikomu nebudu věřit.
Když jsem se to v pátek dozvěděla, chtěla jsem si napustit horkou vanu a podříznout si žíly. Naštěstí jsem si sehnala aspoň půl gramu trávy a zhulila se.

3 years ago

7. srpna 2018 v 17:38 | Lucienne |  zkušenosti s PPP
Jeden hlas mi pořád opakuje že musím zhubnot, jíst méně, počítat každou kalorii a hlídat co jím.

Druhý hlas mi občas říká, že bych mněla celkově své problémy řešit pořádně a nepodléhat euforii která se vždy dostaví po hladovění. Mohla bych začít jíst zdravě a víc, aby mé tělo nestádalo. Taky bych si mohla vybrat nejaký sport, který by mě bavil..

3 years ago
Dneska jsem hodně přemýšlela o posledních 3 letech. Měla jsem 65 kg, jednu dobu i víc. Začala jsem jíst zdravěji a méně a pravidelně sportovat. Nebyl den, kdy bych se nedřela minimálně 2 hodiny v kuse. Pravidelně jsem si šla zaběhat, projet se na kole a potom aspoň hodinu posilování celého těla. Pořídila jsem si pernamentku a chodila do fitka. Každý týden jsem zhubla zhruba kilo. Můj cíl byl dosáhnot váhy pod 60kg. To se mi po pár týdnech/měsících podařilo. Cvičení mě bavilo a cítila jsem se dobře. Namotivovalo mě to a jedla jsem míň a míň.Za celý den jsem snědla jenom banán, jablko nebo kousek čokolády.
Postupem času jsem neměla sílu cvičit a vůbec jsem se nezlepšovala. Celé dny jsem byla absolutně bez energie a jakákoliv činnost mě neskutečně vysilovala. Ve škole jsem usínala a nemohla se soustředit. Prospěch se mi zhoršoval, i přes to, že jsem se často učila dlouho do noci. Kila šla dolů hodně pomalu a já byla frustrovaná. Po pár týdnech jsem dosáhla jsem svého druhého cíle - 55kg. Často jsem omdlévala, vypadávaly mi vlasy a byla mi zima. Nosila jsem volné oblečení a většinou více vrstev, protože těch 10kg dole na mě bylo vidět a já nechtěla, aby se někdo o mém šíleném stylu hubnutí dozvěděl a řešil to. Mé okolí si myslelo, že jsem se začla hýbat a kila šla přirozeně dolů. Často jsem pekla a vařila, ale většinou jsem ochutnala jenom sousto. Nikdo ani neměl páru čím si procházím. Vyhýbala jsem se společným obědů, jídlo vyhazovala a když mi někdo nabídl jídlo, moje odpověď byla a je "Nemám hlad - právě jsem jedla".
V tuto dobu začínalo to pravé peklo... KOLOBĚH PŘEJÍDÁNÍ A HLADOVĚNÍ
Pokračování příště...