Maličkosti, které vyvolávají vzpomínky

25. října 2018 v 21:53 | Lucienne |  Téma týdne
Několik tisíc fotek uložených v paměti mého telefonu. Ke každé se váže nějaká vzpomínka. Některé vzpomínky jsou hezké a jiné špatné. Každá fotka má pro mě velký význam. Ráda se na ně zpětně dívám a připomínají mi minulost. Všechny ty fotky ve mně vyvolávají různé emoce. Kdyby byla ta možnost, tak bych některé chvíle chtěla prožít znovu. Je to součást mého života, součást mé osobnosti. Ani těch nejodpornějších vzpomínek se nemůžu zbavit a časem jsem pochopila, že vše špatné je pro něco dobré. Snažím se ponaučit z chyb, které jsem dělala. Některé chyby opakuju v mém životě pořád dokola a nesu za to zodpovědnost. Všechny ty chyby jsou mé chyby a né někoho jiného. Za vše si můžu sama a něco je osud. Dříve jsem vše za vinu dávala okolí - hlavně rodičům. No, odběhla jsem od tématu, takže kdybych tímto článkem psala maturitu tak by to bylo zlé.
Vzpomínky jsou uloženy hluboko v mé duši a nikdo mi je neveme a je jen na mně, jak se s nimi vypořádám. Kdyby to šlo, tak plno těch vzpomínek spláchnu do záchoda a v životě na ně nevzpomenu. Jenomže kdybych to udělala, pak bych dělala stejné chyby co v minulosti a neměla bych se jak ponaučit.
 

Bad days are back

20. srpna 2018 v 13:57 | Lucienne |  life update
Pár dní zpátky jsem se dozvěděla, že mě přítel podvedl. Byl jeden z mála lidí, kterým jsem za svůj život věřila. Teď se mi z něj chce zvracet. Doufám že ho v životě neuvidím.
Zhroutila jsem se. Nikam nechodím. Nic nejím. Nejsem schopná ničeho. Všechno je tak vyčerpávající. Namám zájem vidět lidi které znám. Jen se topím v depresi a úzkostech. Každý kousek mého těla je od krve. Za těch pár dní mám zase pořezaný téměř každy kousek těla. Nesnáším se. Nesnáším lidi. Nesnáším svět. Nechci tu být. Není důvod. Kdybych se těď podřízla, tak by si ani nikdo nevšiml že jsem pryč. Navýšila jsem zase dávky antidepresiv a antipsychotik. Jsem šíleně unavená. Dneska jsem spala 2 hodiny. K psychiatrovi půjdu během tohoto týdne na kontrolu a doufám, že mi změní léky. Nikdy nikomu nebudu věřit.
Když jsem se to v pátek dozvěděla, chtěla jsem si napustit horkou vanu a podříznout si žíly. Naštěstí jsem si sehnala aspoň půl gramu trávy a zhulila se.

3 years ago

7. srpna 2018 v 17:38 | Lucienne |  zkušenosti s PPP
Jeden hlas mi pořád opakuje že musím zhubnot, jíst méně, počítat každou kalorii a hlídat co jím.

Druhý hlas mi občas říká, že bych mněla celkově své problémy řešit pořádně a nepodléhat euforii která se vždy dostaví po hladovění. Mohla bych začít jíst zdravě a víc, aby mé tělo nestádalo. Taky bych si mohla vybrat nejaký sport, který by mě bavil..

3 years ago
Dneska jsem hodně přemýšlela o posledních 3 letech. Měla jsem 65 kg, jednu dobu i víc. Začala jsem jíst zdravěji a méně a pravidelně sportovat. Nebyl den, kdy bych se nedřela minimálně 2 hodiny v kuse. Pravidelně jsem si šla zaběhat, projet se na kole a potom aspoň hodinu posilování celého těla. Pořídila jsem si pernamentku a chodila do fitka. Každý týden jsem zhubla zhruba kilo. Můj cíl byl dosáhnot váhy pod 60kg. To se mi po pár týdnech/měsících podařilo. Cvičení mě bavilo a cítila jsem se dobře. Namotivovalo mě to a jedla jsem míň a míň.Za celý den jsem snědla jenom banán, jablko nebo kousek čokolády.
Postupem času jsem neměla sílu cvičit a vůbec jsem se nezlepšovala. Celé dny jsem byla absolutně bez energie a jakákoliv činnost mě neskutečně vysilovala. Ve škole jsem usínala a nemohla se soustředit. Prospěch se mi zhoršoval, i přes to, že jsem se často učila dlouho do noci. Kila šla dolů hodně pomalu a já byla frustrovaná. Po pár týdnech jsem dosáhla jsem svého druhého cíle - 55kg. Často jsem omdlévala, vypadávaly mi vlasy a byla mi zima. Nosila jsem volné oblečení a většinou více vrstev, protože těch 10kg dole na mě bylo vidět a já nechtěla, aby se někdo o mém šíleném stylu hubnutí dozvěděl a řešil to. Mé okolí si myslelo, že jsem se začla hýbat a kila šla přirozeně dolů. Často jsem pekla a vařila, ale většinou jsem ochutnala jenom sousto. Nikdo ani neměl páru čím si procházím. Vyhýbala jsem se společným obědů, jídlo vyhazovala a když mi někdo nabídl jídlo, moje odpověď byla a je "Nemám hlad - právě jsem jedla".
V tuto dobu začínalo to pravé peklo... KOLOBĚH PŘEJÍDÁNÍ A HLADOVĚNÍ
Pokračování příště...
 


random den

26. června 2017 v 17:27 | Lucienne |  random články
Dnešek byl fakt divný, ráno ve škole mi bylo nějak špatně, zima, klepaly se mi ruce a měla jsem hlad.
Před chvílí jsem přijela z kola. Byla jsem se 3 bývalýma spolužačkama. Teď už je nemůžu nazývat kamarádky. Myslela jsem si jak to bude super strávené odpoledne, najíme se třešní a užiju si to. Nechápu jak jsem se s nima mohla bavit. Vůbec se nezměnily. Celou dobu pomlouvaly holky z jejich třídy a nepadlo jiné téma. Nenapadlo je na mně počkat, když ví že rychleji jet neumím. Byla jsem tam jako páte kolo u vozu - a to jsme byly čtyři. Myslím si že je to naposledy co jsem s nima někam jela. Když jsem s některou z nich osamotě chová se úplně jinak. Teď mám docela depku, na kole jezdím skoro každý den a jsem horší něž ony - nesportujou a kolo vytáhnou jednou za rok.
Večer už neplánuju nic jíst, kdyby jo, tak to sem připíšu.
And I hate my prom dress because I couldn't pick I petty dress like everyone else cuz I'm too fat no matter how little u try to eat

June

25. června 2017 v 9:30 | Lucienne |  life update
Ahojte, poslední článek byl v dubnu a za tu dobu se toho dost změnilo. Neměla jsem čas ani myšlenky psát tady na blog, ale mé oblíbené blogy jsem sledovala a sleduju. Také jsem si přejmenovala blog.
PŘEJÍDÁNÍ, STRES, ŘEZÁNÍ
Nevím jestli jsem to už psala, ale cca od vánoc jsem se skoro každý den přejídala. Vím důvod - deprese. Poslední 2 týdny jsem se nepřejedla ani neměla moc sladkostí. Řeším depresi hořším způsobem. Řezáním. Vy které máte s tímto zkušenosti tak mně asi chápete. Není to každý den, ale jen když se s někým pohádám nebo jsem večer sama.
ŠKOLA
V průběhu 2. pololetí jsem přestoupila na jinou školu, celkově je to tam lepší - učitelé i děcka. Našla jsem si tam dvě blízké kámošky. Ví že se občas pořežu, ale neví co tomu předchází. Krom nich o tom nikdo jiný neví.
VÁHA
Váha se ustálila na 65kg. Nikdy jsem tolik neměla. Vím že si za to můžu sama. Prostě jsem se k tomu PROŽRALA. Za poslední týden se držím každý den na max. 1.000 kcal.

death Black and White depressed depression sad suicide skinny eating disorder alone self harm cut cutter cutting ugly cuts dead anorexia bulimia judgement sadness fst

Kam dál